Na středni jsme měli ruzne úchylky. Někdo honil baby. Jiny stavěl zesilovače a blbnul s ledkma, když je nádodou sehnal v Tesle u Sikoraku. A že to byl problem, bo tam měli enem odpory a to větsinou jednu hodnotu a jestě take ty velke jednowatove. Jiny chodil za školu kuřit a chlastal pivo i misto vyučování. Kdekoho zajímala muzika, tak nahraval na kazety co se dalo. No a my s kamošem sme pulili motory. Prvni přišel na radu Pincek, dalši byla dvaaplula a nakonec přišla na řadu i Škodovka. Ale ty začatki byly těžke.
Každy den hned po škole se jelo třicet pětku dom, hodila se taška za dveře, cosi se čaplo v ledničče a hura na padesat šestku do Heřmanic. Tam na zahradě u kamoša, co měl teho Pionyra se děli věcy.
Ze začatku sme se moc netrufali, bo se nam to zdalo komplikovane. Enem sme jezdili po Heřmanicach furt tam a zpatki, zavodli s ostatnima Pionyrama do kopca z kopca, kdo z teho vytahne co nejvice. Fajně se jezdilo aji na Oderce, bo tam byl klid a nejezdli policajti, tož sme tam pořadali zavody a tata robil v take fajne firmě, co tam měla pronajate sklady a v nich nadrže s benzinem. To se pak jezdilo zadarmo. Enem sme kyblem nabrali trochu zeleneho superu, nalili to do nadrže dolili M2T až to z vička přetekalo a bylo.
Kde to šlo sme sbirali informace o tym, kdo ma jaky tuning. Nejvice nas srali Simsony, bo jim to jezdilo moc dobře a bylo to tichučke. Tak jsem do vyfuku cpali dratěnky a jiné bordely, ale nic z teho nepomohlo. No co jineho nam zbyvalo, bo na Simsona nebylo a ani se nedal tak jednoduše kupiť, tož sme si teho Pionyra museli vytunit.
V Ostravě na Mlynske byl taki fajny obchod, kde se dali kupiť všechny součastki na motorki. Moc tam teho nebylo, protože existovala tak enem dvaapula, třiapula, Pionyr, Simson a občas měl někdo i kozidecha. Na to všechno to stačilo. Člověk ale musel vystat tu frontu, co byla skoro až ven.
Jedneho dne jsme se rozhodli, že do toho pudem a zvedneme temu koně. Na to nam stačilo kupit tři pistni kružky na třeti vybrus. Když se to dobře vypiluje a vyčisti, tak to musi jet. Na zahradě se vytahl Pionyr, všude se rozložili hadry, bo z teho furt něco teklo. Zahnali sme psa do budy, bo byl bily a za chvilu byl vždycky cely od šniru.
Sundat to šlo všecko moc pěkně. Šrubky byli pořadně naolejovane a jak sme to všecko sundavali, tak sme to hned čistili a balili do hader, abysme to mohli pak poskladat v bilych rukavicach. Rozebrali sme motor, vytahali všecki kolečka z převodovki, umyli v Arvě. Duležite bylo pořadně vyčistit nasavani, aby se to lesklo jak psovi kule. Pak se vzali ty nove pistni kružki a opilovali se tak, aby tam vlezli uplně na těsno. A to bylo na jeden den tak akorat.
Druhy den sme to měli všecko poskladat dohromady. To už nebyl taki špas. Tata od kamoša donesl z nhačka všechny šrubki nove, to byla parada, bo se normalně kupit nedali a skladali sme. Všechny těsněni pěkně namazat Hermetikem, aby to pořadně těsnilo, dělali sme to pořadně. Všecko pořadně očistili a v tych bilych rukacicach to davali dohromady, prostě hodinařska profesionalni prace. Na prvni pokus sme to poskladali jaksi moc rychle. Sice nam cosi zbylo, ale to byli same neduležite součastki. Nahodili sme motor na kostru a zkusili to nastartovat. Ne že by to nešlo, ale byl v tym jiny problem. Zařadit šla enem jednička a eště k temu to jelo eme dozadu. Tož co s tym, zhodit motor a zase rozšrubovať. Porypať se v převodovce a znovu poskladať.
Napodruhe už to bylo lepší, na jedničku to jelo, ale to bylo všechno, dvojka a trojka chyběla. Tož eště na to bylo vidět, tak sme to zase rozebrali. To už sme přesně věděli, kam šahnuť a šlo nam to jako v boxu f jedniček. Enem to litalo. Je třeba ale poznamenať, že s tym Hermetikem už to bylo horší jaksi teho už v plechovce nezbyvalo, tož se muselo šetřiť. A těsnění už taki nebylo v nejlepši kondici, bo jak se to sklada počtvrté s tym samým těsněnim, tak už to moc nemá smysl.
A jak to dopadlo. No dobře kurňa, nakonec sme to zvladli. Mělo to zpatki tři rychlosti. Ovšem s tou čistotou to bylo horši, na to už sme moc nehleděli a jak cosi spadlo do převodovki, tak chuj s tym to se ztrati. Olej z teho tekl uplně stejně jako předtym. Když sme na to už skoro neviděli a balili nařadi někde kolem jedenacte sme měli dobry pocit z odvedene prace. Bo to mělo kompres, že malem svička vyletěla a ty Simsoni něměli žadnou sancy. S tyma dalšima mašinama to už bylo lepši, bo to už jsme bylo skoro profici!
