Ano, podle všech unyjnich pruzkumu zme mrtvi. My - děcka narozene v šedesatych, sedumdesatych rokach. Když se divam na unyjni pravidla divim se, že sem furt ještě živy a platim daně.
Pamatujete ještě, jak na každem sidlišťu byly klepače? To bylo užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Kdo by to tušil,že barva na tych nadhernych kladinach obsahovala polychromovane bifenyly či jakesik jine sajrajty... Aji rezave to bylo a to nám už vůbec nevadilo. No a co? Však aji moja dřevěna postylka, ve ktere sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A ak se to fajně lizalo!!! Muj maly to tež liže a nic mu neni.
Muj tata s mamu neměli žadne bezpečnostni šraky, abych nevypadnul z postylky a nejebnul se do hlavy. Tuž, možna sem se jebnul. Každopadně sem neměl žadnu flašku na piti, kera by byla zajištěna proti temu, aby sem se nezalknul, nebo abysem nepokypal drahu plovuci dlažku. Byli enem parkety a linoleum. Ani na oknach a na sporaku nebyly žadne pojistky, aby sem nevypadnul z okna, nebo abysem se nešel dobrovolně upect do truby.
Televiza měla knofliky, žadne dalši ovladani nebylo potřeba na ty dva programy, bo v tych tekla enem žumpa. Kdo byl šikovny měl i polaka. A kdo byl moc šikovny měl i polaka dvojku. Čučeli sem na Satelit, na nahe baby a když byla vidět aspoň koza, babina ruku zakryvala obrazovku.
Zasuvka měla enem dva draty, maximalně tak třeti, když sem ho tam strcil a zajimalo mě, co to uděla. Nic, bo byl kratky, bohužel sem ho tam nechal a dostal jsem pres od mamy přes hubu, když to videla. Žádné chraniče neexistovali. Raz sem dostal taku ranu, že sem se z teho posadil na řiť. Přistě už sem si dal pozor a hral si enem s plochu baterku.
Když sem sednul na mojeho prvniho Pijonyra, neměl sem blembak na hlavě a policajti mě honili, když sem se trefil mezi slupki u hasičarny v Hařmanicach, tak už neměmi šancy. Dneska musi nosit kokos povinně každy mameluk do 15 roku, a brzy bude určitě povinně nosit každy až do domova duchodcu. Když sem poprve zavodil na kolobce, šprajclo se mi předni kolo a rozbil sem si držku. Na kole byla enem předni brzda a když jsme ju zmačknul, tak jsem letěl že jsem z teho měl jiskřičky před ocima. Kdo mel favoritku s pořadnyma brzdama, to byl frajer. Přesto muj tata s mamu nežalovali s pomoci pravnicke kancelaře učitelku. Zdupane sem dostal ja sam. Jaky sem vul.
Když sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice, krmil kraliky a žral s nima pampelišky. A když zme byli s partyju u Ostravice, prubli zme vodu přimo z řeky. Raz sem se z teho posral, až mi slzy tekly, jak sem si dupu utiral lopuchama s kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne optymineralu? Litali jsme kolem baraku, hrali na vojaky a střileli po sobě lukem s šipama s hřebikama. Hrali si na uhlu a briketach co leželi u sklepa.
Když zme šli ze synkama kopat bunkr k lesiku, měl sem v kapse chleba z maslem a zapijel sem to taku žlutu sodovku. Zahrabali jsme se do zeme a obalili jakysima staryma zhityma dverama. Kamoš měl k temu navic zelenu papriku a červenu slazenu sodovku! Chlastali zme sodovky plne cukru a přesto si nepamatuju, že by kdokoliv z nas byl tlusty. Navic sem ja cucal tu jeho červenu a on zas pruboval moju žlutu. No jina nebyla maximalně kofola. Chleba při kopani bunkra překažal, tuž odpočival na boku v blatě a zežrany byl až pak. Aji s blatem. Myslite si, že mi z teho bylo blbě? Nikdy! Ani opary zme nedostali. A to zme si gzichty nepotirali preventyvně jelenim lujem a podobnyma cyparnama. Dodom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli. Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Jak byla tma, bylo zle. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo, to muselo platit.
Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet. Když kamoš přitahnul do lesika kytaru a začal hrat Hotel Kalyfornyja, byl buch. Okamžitě na něm viselo deset bab. Tuž, bylo nam patnact. Našli zme kamoše venku aji bez mobila. Byli v lesiku, v bunkru, nebo na hřišťu. Padali zme do potoka, padali zme ze stromu, z klepača do sajrajtu, lamali si hnaty, robili zme si modřiny, sypali zme si pisek do vlasu aji do oči. Byl to naš problem. Kdo si doma stěžoval, dostal ještě přidane. Mliko se pilo od kravy, kobzole se kradly jezeďakum a pekly a žraly se zelene, šťovik chutnal dokonale, jak se urval enem se olupal a třešně zme kradli susedovi. Kdo se prozradil a spadnul ze stroma, ten s nama přiště nešel, bo kdo by lazil s mamlasem? Okolo byl komunystycky socializmus, a přesto zme byli svobodni. Žadne hlupe předpisy nas nesvazovaly. Jezlili sme škodovku bez pasu s nohu na podlaze. Tak si řikam, jak je kurva možne, že vlastně ještě zijem?
