Určitě znáte ten pocit, když vás druhý den ráno čeká něco důležitého, taková jako cestovní horečka a když nemůžete dospat. Hlavou se honí myšlenky, jestli se na něco nezapomnělo, jestli je všechno zařízené, připravené. Tak přesně tak to probíhalo ze středy na čtvrtek. Všechno se ještě násobilo tím, že se vlastně žením ve městě, kde si nemůžete být jistí, že jedna vypečená automobilová nehoda způsobí totální kolaps celé dopravy. Takže možná zbytečně brzo, ale v 7:00 budíček. Ono to vlastně ani není neobvyklý čas, protože budík spí s náma v jedné místnosti a většinou se zapíná v 6:00 ráno bez ohledu na okolnosti.
8:42 dorazilo Pendolino s rodinkou (s desetiminutovám zpožděním). Rozhodl jsem se nic neriskovat a vydal jsem se naproti MHD. Nakonec to bylo i s malou exkurzí po ranní Praze a svezením metrem. Všichni dorazili v dobré náladě se slivovicí v batohu :). V tu dobu si Lenka už užívala v křesle u kadeřnice, kde se připravoval svatební účes. Paralelně s tím probíhala další z rizikových částí celé akce, a to bylo dopravení Aerovky do Prahy. I když je veterán, vzhledem k jeho stáří a solidní kondici, nikdo se nebyl jistý tím, jestli zvládne dojet z Kladna do Prahy bez problémů. Pavel s Kačkou vyrazili, následováni doprovodným vozidlem a za hodinku byli na místě jako nic. Aerovka nezklamala.
Nutno podotkout, že jsem byl nervózní z většího počtu lidí, kteří se v našem relativně malém bytě začali scházet. Když už jich bylo tolik, že si neměli kde sednout, přesunuli jsme se z části ven zdobit auta.
Objezd byl plánován na nejpozději 11:30, takže nevěsta měla asi 45 minut na oblečení svatebních šatů, je to asi fuška to na sebe natáhnout, ale nakonec se povedlo a moc ji to slušelo. Vyráželi jsme 11:35, nasoukat nevěstu do Aerovky a zavřít střechu se ze začátku zdálo býti nemožné. Nakonec se vše podařilo a jeli jsme. Předem domluvená trasa se nakonec ještě díky Ferdovi změnila a nutno podotknout, že to bylo dobré rozhodnutí. Magistrále jsme se vyhli a největší zácpu jsme chytli na Újezdě, kde jsme si to mohli pěkně užít a překvapení fotografující turisté taky.
Na Libeňský zámeček jsme dorazili asi za 45 minut. Někteří hosté již byli na místě taky z toho důvodu, že hodinu před námi se ženil náš kolega z práce. Takže jsme museli vyřídit všechny formality jako ustřihnutí rohu občanky a výběr hudby a mohlo se na plac. K tomu už asi není moc co dodat. Snad jenom ANO. To se tak nějak čekalo. A jede se na oběd. Nejvyšší čas.
Jako ženich jsem si samozřejmě musel nevěstu odvézt sám a jak jinak, než Aerovkou. Jízda to byla parádní. Z Libně do Vršovické restaurace u Čarodějky. Myslím, že jsme si to docela užili. Novomanželé v 70 let starém kabrioletu. Horší už to měli ti, kteří jeli za námi. Jo dvoutakt je dvoutakt :)
Oběd bodnul. Jako předkrm drůbeží jatýrka s česnekem a tymiánem, klasická knedlíčková polívka (jedli jsme zcela neplánovaně z jednoho talíře), výborná svíčková a ještě zmrzlina s horkým ovocem jako zákusek. Po relaxaci na zahrádce se většina osazenstva přesunula o kousek dál. Na v pořadí třetí plánované místo, sauna klub na Finské.
Zde, což je místo nejen pro saunování a relaxaci, ale taky pro konzumaci různých druhů alkoholu se mělo odehrát finále celého dne. Jako je novomanželský tanec, krájení dortu a další. Spousta jídla a pití a skvělý pan majitel Mirek Koutecký. Mimochodem bych chtěl doporučit, kdo má rád saunu a příjemné posezení ať neváhá a přijde se podívat.
Na závěr bych chtěl moc poděkovat všem, kteří se zůčastnili jakékoliv z části celého dne. Zvláštní poděkovaní patří Lenčině mamce, která nám hlídala Peťana a pomáhala, pak všem Cabrnochům z Kladna, kteří odvedli kus práce a bez nich by jsme neměli svatbu jak má být.
A jak to viděla nevěsta?
Trochu mi to připadalo jako vánoce ... půl roku plánování, zařizování a příprav, a pak jeden den a všechno uběhlo tak rychle, že to člověk ani nepostřehnul jak.
Náš budík, tedy synek, nám tu nervozitu trochu vylepšil tím, že v neděli dostal teplotu skoro 39 a nějak nespěchal s tím se jí zbavit, takže místo knihami a časopisy doporučované kosmetiky, relaxace, masáží a podobných radovánek jsem trávila čas relaxací u postýlky se řvoucím dítětem, které tak leda masírovalo moje uši a z kosmetiky došlo asi jen pomádu na rty ...
Nicméně byla tu babička a nakonec se vše urovnalo, a ve středu jsem si mohla naplno užívat příprav na den D. Doteď nechápu rady "jděte spát brzo, dejte si uklidňující koupel a prospěte se do nádherného rána". Usnula jsem někdy v jednu ráno a budík se postaral o dvě noční buzení a ranní vstávání. Ale už šup k vytoužené kadeřnici, kde jsem si v klidu vypila kafíčko a nechala se opečovávat aby se pak na mě ze zrcadla po těch třech hodinách podíval někdo, koho jsem neznala. Docela fešná ženská to byla :-). Doufám že se ještě někdy uvidíme.
A to byla relativně poslední klidná chvilka. Navléct do šatů, které bych bez své svědkyně Kytky asi neoblékla, nasoukat se do Ajrovky (někde je to na videu, vypadá to asi jako když se snažíte nacpat obrovský koberec do pračky), vyrazit a doufat že to někde neuvaříme. Vydržela, holka zlatá, dovezla nás bezpečně na místo a chvílema jsme uvažovali, zda ten rozruch způsobuje nevěsta nebo auto. Nevěsta prohrála ...
Alespoň můžu říct že jsem se vdávala na zámku, i když je to úřad :-) Ženich řekl nakonec předse jen ANO, tak obřad proběhl tak jak měl, dojmy byly velké, řady gratulantů také a jsem moc ráda že všichni dorazili. Trochu mi tam chybělo to "dámy a pánové, novomanželé Philippovi", ale to si to asi musím zopakovat v kostele :-)
Oběd a následná párty byla skvělá, novomanžel nezklamal, zvládnul tanec, krájení dortu a dokonce i sundavání podvazku zubama :-) Za budíkem jsme dorazili v pozdních nočních hodinách, a teprve až v peřinách se mi začaly třídit všechny vzpomínky na ten nezapomenutelný den.
Tečkou dne byla ženichova věta "a já jsem si tě jako vzal jo?"
