Metro má jenom Praha, Stodolní ulici má jenom Ostrava. Tuto větu Lucie Borhyové z jednoho nejmenovaného pořadu na nejmenované televizi si pamatuju dlouho.

Mnoho lidí si totiž myslí, že Ostrava je černá a žijí v ní divní lidé. Myslím, že to už dávno není pravda. Kdysi dávno, když mi bylo asi 10-12 roků, někdy v roce 1986. To jsem s tátou chodíval po veřejném bruslení a po hokeji ze stadionu Josefa Kotase, který už dneska nestojí, do hospody (která se dnes jmenuje E99), když se zrovna nešlo do restaurace u Slunce, na uzené žebra s hořticí a křenem. Ta hospoda je úplně na začátku Stodolní ulice. Vždycky jsem se bál jít po Stodolní dál. Gheto, Bronx, špína, rozbité baráky s vyraženými okny, divní Rázovití Občané Města. Vždycky, když si na to vzpomenu, zdá se mi, jako by se mi v paměti promítal nějaký podivně strašidelný černobílý film. Tak to tam vypadalo více méně ještě před 10-ti léty.

Černý pavouk a Bar...VY, to jsou klubíky kterými to v roce 1997 začalo. A posuďte sami jak to vypadá v současnosti, někdy tak v neděli po poledni za světla.