Tak mám a sebou další měsíc života, 6.8 Kg, 63 cm. Byly mi 4 měsíce. Né že by to byla nuda, zažili jsme toho zase hodně! Už to není jenom o tom otravném přebalování, ale můžeme si už i trošku hrát. Hlavně v 6 hodin ráno, to je ta správná doba, to jsem vždy plný života, ale bohužel rodičům se to moc nezdá. Většinou to řeším tak, že si začnu prostě povídat sám ze sebou. Kdoví proč vždycky chodí spát nějak moc pozdě. Strčí mě do postýlky v 10 a sami dělají kdoví co. Ráno pak vyspávají a já si pak můžu plíce vyřvat, abych je vzbudil.Táta se na mě vždycky podívá zalepenýma očima, s výrazem jako by mě chtěl uškrtit, nic nedá na to že se na něho směju od ucha k uchu, něco prohodí a někam zmizí, asi do postele. Určitě do postele, protože se mi někdy stane, že si mě vezme s sebou. Nic naplat, funguje to dobře, musím si hájit své území, většinou se mi ho po hodině zmítání povede z postele vystrnadit, proto, abych mohl spokojeně usnout na další hodinu. Přece jenom to dá práci a člověk musí i odpočívat. On stejně musí jít do práce.

Taky nechápu, v čem je takový problém mě 10 krát za noc otočit zleva doprava, pak zase zprava doleva, na břicho a zase na záda. Ještě to prostě nezvládnu sám a jak jinak si o to mám říct, než pláčem. No koho by to bavilo pořát ležet na jedné straně. A hlavně, jakýkoliv pohyb jakoukoliv částí těla je přece príma. Prostě nejlepší je, když se něco děje, i kdybych byl hlavou dolů, tak to aspoň není nuda. Ted trénuju hlavně břišní svaly. Snažím se posadit. Sice vždycky skončím v absolutně nekontrolovatelné a nekomfortní pozici, ale to se poddá.

Musím se pochlubit, učil jsem se plavat. Docela se mi to líbilo, ale nic se nemá přehánět. Čabrání se mi docela líbí, ale musí mě držet, jinak bych šel okamžitě ke dnu. Naštěstí paní trenérka byla šikovná a určitě jsem nebyl její první kousek. Už jsem to absolvoval dvakrát. Ještě nejsem přeborník, ale zlepšuju se. Teď trénujeme doma, vana není nic moc, začíná mi být malá, doufám, že to rodiče pochopí a zase půjdeme na bazén. Problém je v tom, že mě ještě nepustí do normálního bazénu, asi mají strach, že by se jim tam ....... No jak chtějí, já jim to vrátím později, až budu přesně vědět, co dělám.

Taky jsem si začal všímat hraček, hlavně těch plyšových, chlupatých, kterých mám kolem sebe nepřeberné množství. Proto si můžu vybrat, které zrovna vyškubu všechny chlupy, v puse sice nejsou nic moc, ale co jiné se s tím dá asi tak dělat. Hlavně platí, to co jsem neměl ještě v puse, to pro mě neexistuje. Dokonce jsem zkoušel sníst i peřinu v postýlce, ale zdá se, že je moc veliká. Nevím čím to bude, ale začíná mě přitahovat obrazovka počítače, ehmm, spíše klávesnice. Okamžitě když mě nad ní naklonili, chtěl jsem se nějak zvěčnit. Zatím se mi povedlo vyrvat jenom N a P. Už je to ale opravené, příště si musím dát více záležet.

Taky jsem začal dostávat už i něco jiného než jen mateřské mléko. No prostě Sunárek je Sunárek a jak se po něm dobře spí. A ty kašičky jsou taky dobré. Se lžičkou si sice ještě moc nerozumím, ale má to jednu velkou výhodu, když to nedojím, tak to za mě vždycky někdo vyzobne. No prostě jím a spím a blbnu a už se těším na další den plný dobrodružství.