Tak už nám táhne na sedmý týden, vlásků máme asi tak jako taťka. Moc jsme se toho sice ještě nenaučili, ale některé věci nám jdou docela dobře. Tak například umíme velice rychle a nepředpokládaně mávat ručičkama a kopat nožičkama. Hlavně když ležíme jenom tak přikrytí plínkou, to se umíme velice rychle odkopat. Nebo třeba při kojení umíme nehtíkem maminku pěkně drápnout. Pokud nás ovšem obrátí na bříško, tak se umíme pěkne vztekat a ručičky a nožičky nás neposlouchají, takže nám to jinak k ničemu pořádnému není. To přijde, ještě na nějaké koordinace pohybu máme dost času.

Nebo třeba pištění, v tom by jsme mohli soutěžit i na olympiádě. A dokonce to má i své výsledky, protože když spustíme, tak maminka přiletí hned na první zakviknutí.

Taky se musíme pochlubit s čůráním na dálku, v tom jsme přeborník a kakání ve chvíli, když nás maminka obléká a nejradějí máme ublinknutí když jsme právě převlečení.

Jinak ten život začíná být zajímavý, vždycky se zahledíme na nějakou věc a vydržíme se na ní dívat velice dlouho. Ale v žádném případě to nesmí být nic, co nám ukáže mamka, nebo taťka. Veškeré štěrkátka a plyšáky s úspěchem ignorujeme. Taky jsem se naučil upřený pohled do očí ve chvíli, kdy se nás rodiče pokoušejí uklidnit. To se dělá tak, že se na chvíli přestane řvát a koukáme do očí a děláme, že všemu rozumíme a jako že už řvát nebudeme, ale nic se nemá přehánět, to řvaní nám jde pořát ještě lépe.