Dlouho jsem si říkal, jaké to asi bude a jak se budu cítit, až příjde ta bezesporu pro každého veliká chvíle a to něco maličkého, co Lenka nosila 9 měsícu v sobě uzří světlo světa.Taky jsem hodně přemýšlel o tom, zda se mám toho zázraku zrozeni zůčastnit, nebo ne. Má to vůbec smysl, když mě skolí každá injekce, z vůně desinfekce se mi chce zvracet a točí se mi hlava a nebudou mít více práce se mnou než s Lenkou ?
Atmosféra Thomayerovy nemocnice byla příjemná, domácká a cítili jsme se tam všichni moc dobře. I když ten stánek zevnitř, ani zvenčí nevypadá příliš honosně, vůbec ničemu to nevadí. Hlavně záleží ne lidech. Nevím, jestli jsme měli štěstí, nebo je to běžné, ale musím všem poděkovat. Z jednoho předporodního kurzu jsem tak zhruba tušil, co bude následovat, ale šedá je teorie, praxe je praxe.
Když už to jako že vypadalo, že se bude něco dít, bylo mi oznámeno, že se pojede do porodnice. Autobusem, ono to vypadalo, velice nevinně, jakože spíše ještě nic nebude. Asi ve dvě hodiny po první prohlídce mi bylo, telefonicky oznámeno, ze se opravdu jedná o ten správný den. Tak jsem se v práci zbalil, doma jsem naložil všechny věci, které ležely připravené pro ten daný případ a jel jsem. Když mě asi v půl páté setřička přivedla do porodního sálu (spíše pokoje), Lenka se smála, seděla na balónu v bílem jako andílek a první co mi řekla, že tady asi nepatří, že se nic neděje. No pak ale přišla sestřička, že si jí a děťátko poslechne a taky říkala neco o tom, že píchneme vodu. Od té chvíle nabraly věci trošku rychlejší tempo. Pak už to přestala být sranda a poslední hodinu jsem jen bezmocně seděl, držel Lenku za ruku a koukal na ten hrozný přístroj, který poslouchal srdíčko miminka a činnost dělohy, takže jsem přesně věděl, kdy zase přijde další kontrakce.
Myslím, že mě to samotného překvapilo. Být přitom, když se na svět klube nový malý človíček bych doporučil určitě každému, kdo má možnost se toho zůčastnit. Ne jenom pro to, že to je opravdu zážitek, ale hlavně proto, aby věděl, že to opravdu bolí a není to nic příjemného. Atmosféra celého finále, mě natolik pohltila, že jsem se nesoustředil na nic jiného, než na to, jak to té ženské co nejvíce usnadnit. V prvních chvílích si říkáte, co teď, co mám dělat, nepřekážím tady náhodou. Ale ve chvíli, kdy jsem dostal od sestřiček jasný úkol, bylo mi jasné, že tady rozhodně nejsem zbytečný. Každopádně, kdybych zavazel, věřim, že by mě setřičky hned uklidily na patřičné místo. No a to se nestalo, takže jsem držel hlavu při tlačení, podával kyslík (který byl prý moc teplý a paradoxně se nedal dýchat) a to nejpodstatnější držel Lenku za ruku. Nic víc asi ani normální chlap na porodním sále dělat nemůže.
Po poslední kontrakci před porozením, když už asi tlačili úplně všichni přítomní bylo vyhráno. Tatínku a maminko je to kluk ! Abych pravdu řekl, tak jsme byli všichni velice spokojení a hlavně moc rádi, že už je konec. Jen si letmo pamatuju ten pohled, když malého doktor rozmotával z pupeční šňůry, pak střih a už ho nesli okoupat a prohlídnout. A už jsem slyšel z chodby, jak se hlásí o slovo. Samozřejmně že jsem se neubránil slzám, je to opravdu dojemná chvilka. Tak jsem utřel oko, obejmout a políbit Lenku a už mě sestřička volala, ať si jdu podepsat dítě. Když jsem si umyl ruce, dostal jsem takovou tyčinkou na konci z vatou namočenou v nějakém modrém něčem a na to dítě, které tam leželo a připadalo mi strašně veliké (jak se tam jen mohlo vejít) napsal PHILIPP 84 (pořadí porodu v měsíci). Sestřicka mu na ruku připevnila pásku, na které býlo napsáno 14.12.2007, Philipp Petr, Slezáková Lenka, 20:06, 3460/48, 84. No a pak už jsme šli na chvíli za maminkou, které pak ještě musela absolvovat několik nepříjemných věcí, no a to bylo vše.
Domu mi je pustili za čtyři dny, už jsme všichni spolu, Peťule je zatím moc hodné děťátko, no snad to nezakřiknu :). Dá se s ním docela rozumně domluvit. Zatím mu stačí jednou za tři až čtyři hodinky nakojit, přebalit a třošku pomazlit a pak zase pěkně spí. Přejme mu hodně štěsí a zdraví do života.
Pár fotek z porodnice
A takový prcek to byl, když jsem si je přivezl domů
